Aryanna

"Kde to jsem? Co tu dělám? Auu, nesahejte na mě! Počkat, kdo jste? A kdo jsem já? A proč mě bolí celé tělo?" To byly mé prvotní myšlenky, když jsem se v prosinci 2013 probudila. Dosud nevím, co se stalo, ale ti dva dospěláci, co seděli u mé postele, když jsem se probudila, mi řekli, že jsem byla v kómatu. Neřekli mi ale jak dlouho, nebo co se stalo předtím. Prostě jsem se probudila.

Tedy řekli, pořád mi opakovali, že jsem narazila do stromu a že jsem byla v kómatu docela dlouho, nikdy ale neřekli přesnou dobu.

Ti dva dospěláci, nejspíš moji rodiče, jsou oba mocní černokněžníci. Má matka pracovala pro Černé Bratrstvo a můj otec je už v důchodu, ale dříve pracoval pro podobné komunity, jen v zahraničí. Říkají mi Aryanna a jsem asi jejich dcera.

Po mém probuzení jsem byla dost dezorientovaná, nic jsem si nepamatovala a neuměla jsem formulovat pořádné věty. V té době mi bylo 11 let. Moji rodiče mě během několika následujících měsíců vše naučili, mnoho věcí mi objasnili a také jsem se dozvěděla o tom, co je magie a vlastně celý kouzelnický svět.

Samozřejmě oba černokněžníci chtěli, aby jejich dítě pokračovalo v rodinném řemeslu, ale já jsem nechtěla. Už v létě následujícího roku jsem nastoupila do školy čar a kouzel na Březové, kde jsem se naučila kouzlit, perfektně ovládat kouzla soubojnického klubu a samozřejmě hrát famfrpál. Rodiče chtěli, abych se hlavně učila černé magii a její obraně, ale toto téma mě moc nezaujalo. Více se mi líbí prostředí, kde si na zlo jen hrajeme, a nezpůsobuje opravdovou bolest.

Ale abych rodiče nezklamala, rozhodla jsem se jít více neutrální cestou. Nedělá mi tedy problém nějakého nezbedu zaklít, ale dělám to opravdu nerada. Jsem velmi nerozhodná a možnost kompromisu je má nejoblíbenější.

Na škole čar a kouzel na Březové jsem minulý rok dokončila své studium a letos nastupuji na pozici profesorky věštění a šifer.