Berenika Přízračná

Moje jméno je Berenika Přízračná a jsem profesorkou na Březovské škole čar a kouzel.

Už jako hyperaktivní dítě jsem měla velkou zálibu ve studování kouzelných tvorů. Moji rodiče dlouho váhali, ale nakonec jsem dostala své první fantastické zvíře, maguára. Od té doby jsem se zamilovala do čtení o kouzelných tvorech, jejich opatřování a vychovávání.

Moje dětství, ale nebylo tak všední, jak se na první pohled může zdát. Bylo jen tak normální, jak může být s bratrem z minulosti. Vlastně to není můj skutečný bratr, ale praprapra... předek. A tak jsem si díky svému novému sourozenci, Taletovi, našla ještě jeden koníček, cestování v čase. Vždy jsem chtěla poznat dobu, z které bratr přicestoval a pomoct mu vrátit se domů.

Když jsem nastoupila na školu čar a kouzel na Březové, projevila se moje láska k magizoologii. V předmětech týkajících se kouzelných tvorů jsem znala každou otázku. Až to občas vyvolávalo nevoli, když jsem opravovala své učitele. Nevedla jsem si špatně ani v jiných předmětech, zejména v obraně proti černé magii Když jsem dostala příležitost se projevit u náročné bystrozorské zkoušky, moje soustředění nepolevilo, a tak jsem se stala jedna z prvních členů Pomocného sboru Bystrozorského úřadu.

Po úspěšném absolvování školy jsem se stala plnohodnotná bystrozorkou. Moje úkoly bohužel podléhají dohodě o mlčenlivosti, ale můžu říct, že moje specializace byli vždy kouzelní tvorové (např. Mantichora v Řecku), nebo vlkodlačí kauzy. Moje bystrozorská kariéra skončila v roce 2013, kdy mi byla nabídnuta pozice profesorky magizoologie a ředitelky Škodějské koleje na Březovské škole čar a kouzel. Navíc jsem dostala povolení vést sbor PsBú, do kterého jsem sama kdysi patřila.

Ne že bychom jako mladý profesorský sbor ze začátku nedělali chyby. Hned první rok přede všemi unesli profesorku Aeslin. Jen díky kouzelnému lektvaru od studentů se byla schopná vrátit zpátky. Další rok jsme podlehli nějakému zvláštnímu kouzlu, zavládly neshody a použili jsme proti sobě svou magii. Tím jsme zničili bariéru, která jsme museli další roky obtížně spravovat.

Třetí rok jsem vysloveně oplakala, že nemůžu se zbytkem školy cestovat do historie. Musela jsem chránit školu. Zvláště setkání s Lunou Žablatou a Střežimírem Škodějem byly vždy moje velké sny. A to jsem prý podle studentů byla ještě Luně neuvěřitelně podobná!!

Po čtvrtém roce školy jsem musela na přestupkové řízení, kvůli kletbě avada kedavra ve škole. To se za mě bohužel vydával černý bratr za použití mnoholičného lektvaru.

Přetrpění všech úkladů se ale vyplatilo, jelikož rok poté jsem napomáhala uzavírat mírovou smlouvu mezi Černým bratrstvem a naší školou. Byla jsem jedna z mála, kdo jejich záměry a rozkoly správně vycítil už od začátku a věřil v úspěšnou mírovou dohodu.

Šestý rok jsem propásla už druhý výlet v čase. Opět hlídání školy. Přesto, že jsem i tuhle cestu obrečela, nevěděla jsem, že to nejhorší mě teprve čeká.

Sedmý rok na Škole čar a kouzel na Březové se stalo něco zlomového. Při snaze jednat s vlkodlaky jsme byli já a paní profesorka Malika napadeny. A já zemřela...

Mysleli byste si, že je to konec, ale nebyl. Stal se ze mě duch, a tak jsem mohla komandovat další profesory, kteří se po mě snažili učit kouzelné tvory. Nic mi nechybělo, kromě jídla a krmení mazlíčků. Přesto se mě, moji kolegové a přátelé, snažili oživit pomocí nekromanicie. Byla jsem proti. Nekromacie není nikdy dobrý nápad, ale po jednom rituálu jsem byla zpátky a cítila jsem se skoro stejně. Skoro.

A pak se začali zjevovat ty... nevím, jestli to můžu napsat, abych neomdlela. Tajný řád pomáhal studentům už s mým nekromantický rituálem, ale zacházel v jednání se studenty stále dál. Zkoušel je, testoval, a nakonec je požádal o vzácný předmět. Předmět, do kterého byla ukryta bariéra školy, naše největší ochrana. Myslela jsem, že člena řádu prostě lapíme, ale byl moc silný. Naše kouzla nefungovala. Nejen, že zničil bariéru, ale i sebral schopnosti ředitelce naší školy.

Takže další rok budu muset opět chránit školu... Tentokrát jako její ředitelka.